Delší dobu se zajímám o výsledky snahy mnou velmi obdivovaných vědců. Sestrojit mozek. Nezávidím jim jejich pracovní náplň, spojů a propojení kontrol a vydaných signálů jsou miliardy na 1mm. Myslím že toto je zajímavá cesta jak jednou lidstvu (již ve zcela jiné podobě) darovat tajemství vesmíru a moci jím cestovat bez omezení času a zásobou energie. Stejně jako jsme schopni žít v souladu se Zemí mohli bychom časem být v souladu s celým vesmírem. Tuším, že po sestrojení mozku, někdy ve vzdálené budoucnosti, jakmile Vaše Já procitne a uvědomí si samo sebe, odpadne problém výstavby megalodí s pochybným zasedacím pořádkem a nejistým startem. Dnešní tělo je nedokonalé a křehké. pokud snad kdy bude snaha o zachování nás v současné podobě, tak pouze z důvodu informace. Jsme tu prakticky noví na planetě. Jako lidé tak 70 000 let. 4mld. let je země v prostoru a dinosauři tu byli 80mil. let. Ale i za těch 70tis. jsme prošli změnou, která napovídá, že tělo je pouhým nositelem vědomí a i další postřehy dávají znát, že schránka stvořená zde tu zůstane, ale vědomí, energie co nás drží na nohou a obsluhuje centrum se vrací zpět do prostoru, kde se stává součástí všeho. Že tomu tak je, a že zde všichni máme jasný úkol jsem přesvědčený. Jakmile se narodíme tak jen spíme, brečíme, jíme a do dvou let nemluvíme. Oproti jiným živočichům se musíme naučit tělo řídit a jsme prakticky závislí na tom, kdo a jak nás uvede. Po nocích se vracíme do universa ve snech, kde jsme ještě vítaní, aby to nebyl tak krutý šok. Jakmile procitneme a vidíme okolí s těmy obludami co na nás něco pořád ukazují a hýbají pusama, začneme brečet, a chceme se vrátit domů. Začíná další etapa ve vývoji lidstva, které si myslím směřuje k cíli, i když to někdy vypadá, že zažije svůj konec. Vesmír jako bytost funguje tak dokonale, že si troufnu věřit v dokonalost Naší architektury plánu, kdo bude mít jakou úlohu. I kdyby to měla být pouhá vteřina, která patří do mozaiky, kvůli které tu jsme 70 let, je skvělý vědět, že jsme tu všichni proto, abychom jednou jako celek dostali všechny odpovědi na otázky, které nikdy nezodpovíme tady na Zemi. 16mld světelných let prostoru, který se dál rozpíná není pro naše křehká těla, ale mysl, energie která je klíčová, ve správné schránce, která dovede čerpat energii z okolního vesmíru pak může vidět vše a hmatatelně se přesvědčit o tom, jak to tam vlastně vůbec je. Nemá cenu se zde bát nebo obávat, myslím si, že o nás bude postaráno. Je paradox, že ta co se jí nejvíce bojíme, je vlastně na světě nejspravedlivější. A už od prvního okamžiku na světě, jsme na cestě k ní. My se vlastně narodili proto, abychom zemřeli. Nebudu již dnes zamotávat svou teorii. příště se budu již více věnovat technologiím, nápadům a výzkumu, které nás posunují, ale také umožňují našim přátelům s handicapem žít plnohodnotnější život. chci se věnovat ovládání a řízení složitějších provozů myšlenkou a pohledem. Současná covid situace vlastně nahnala k počítačům i babičky a dědy, tak jsme vlastně nyní všichni součástí světa jedniček a nul. Věřím, že mnoho lidí nalezne zájem věnovat se sebevzdělávání, nebo v sobě najde nápady, které předá světu, a my se ještě v této formě života budeme moci přesvědčit, jaké to je, uvědomit si svojí existenci v jiném prostředí, než ve vlastním těle. ¨ |Díky všem kdo se podílí a poté vysvětlí v dokumentech, protože cítí že každý musí znát tu nádheru, které se přibližujeme a zároveň hmatatelně máme možnost žít krásy nynějšího světa. Proto bychom měli každý den vnímat vše co vidíme cítíme a třeba i slyšíme, protože jsme měli to štěstí a přišli jsme si na to vše sáhnout. Pak už zapomeneme, protože budeme zkoumat jinak jinde, stejně jako už dnes nevíme, jak jsme se tady ocitli před 70ti tisíci lety. Prostě jsme to zapoměli. A přitom jsme to byli my. Mějte se fajn Milan